wz
  zpět na úvod

S LÁSKOU...

Zde patří místo všem pejskům,kteří již bohužel nejsou a nemohou být u svých páníčků a ve svém teplém pelíšku.

Věřím ale tomu, že nové pelíšky a kamarády mají tam nahoře v nebíčku, kde není bolest a žádné utrpení.

V tichu a s láskou jim věnujte vzpomínku, určitě to v ten okamžik vycítí a jako poděkování si tam nahoře vesele zavrtí prdýlkou...

 

 

Psí závěť:
Když lidé zemřou, zanechají závěť, aby dům a všechno co mají, zůstalo těm, které milují.

Také bych chtěl zanechat takovou závěť.

Nějakému opuštěnému a nechtěnému psímu tulákovi bych chtěl přenechat můj laskavý domov, mojí misku, pohodlnou postel, moje hračky, milované ruce, milé hlasy a místo, které mám v srdci u těch, kteří mě budou držet v náručí při mém pokojném a bezbolestném odchodu.

Pokud zemřu, tak nikdy neříkejte:  Nechci nikdy víc žádné zvíře - jeho odchod velmi bolí".  Hledejte osamělého a nemilovaného psíka a dejte mu moje místo.  To je moje dědictví ...
Láska, kterou tu nechávám, je všechno, co můžu dát.

 

BABETKA

 + 19.8.2016

 

Moje milá a jediná paničko Danuško,

byla jsi první, koho jsem spatřila při příchodu na tenhle svět...strašně moc Ti děkuji za přenádherných 16 let a 10 měsíců, kdy jsi mně zahrnovala láskou, starala jsi se o mně..ty moje velká lidská maminko...

Jenže...moje tělíčko už bylo moc stařičké a proto jsem musela odejít..a zase jsi to byla ty, kdo se se mnou rozloučil, držel mě za tlapku a já věděla, že jsem v bezpečí, protože jsi tam byla ty, MOJE LIDSKÁ MÁMA.

Ty, která byla středem mého života, moje jediná a milovaná.

 

A proto neplakej, sice tady nejsem fyzicky, ale tvé srdíčko musí cítit, že tady stále jsem a zůstávám s Tebou..

 

Vše sleduju, je tady nahoře moc hezký rozhled, takže mi nic neunikne..neplakej, jinak bych byla moc smutná..vzpomínej na všechny lumpárny, co jsem dělala a vykouzly u toho úsměv..hele, vidím to a budu u toho i já vrtět ocáskem.

 

Budeš mi moc chybět..moc Tě miluju a posílám velké nebezské oblíznutí...

              

 navždy a s láskou Tvoje křehká BABETKA

CALIMERO Myší kožíšek

* 15.8.2001 - + 21.7.2016

 

        Sbohem, Calimero....

Nezapomeneme.

Byl jsi legen (počkej si) dární!

 

LEGENDÁRNÍ! 

 

 s láskou Andrea & spol.

 

 

DEXTER Diamond and Pearls

"Dexík"

* 25.6.2001 - + 1.7.2016

 

Moji páníčkové, kamarádi,

moc Vám děkuju za krásných 15 let života, který jsem u vás prožil. Také za krásné 15 narozeniny, které jsem oslavil jen pouhých 5 dní před mým odchodem za duhový most..Neplačte, já už prostě jen musel odejít...

 

Odcházím od vás fyzicky, ale jinak zůstávám..v srdcích a vzpomínkách...budu na vás dávat pozor tak odtud, kde je moje maminka Bellinda i ostatní bráškové a setřičky...

Budete mi moc chybět..mám vás všechny moc rád..a páníčkovi posílám veliké oblíznutí...

              

 s láskou a navždy váš DEXÍK

Bijouterie Silver Vicki

* 2.7.2000 - + 24.1.2014

 

Moji milí...,

moc Vám děkuju za krásných 14 let života, který jsem u vás prožila. Bohužel, měla jsem velikou snahu bojovat..a taky chvilku bojovala, ale nakonec musím odejít..odejít tam, kam vy se mnou nemůžete..ale budu odtud sledovat každičký váš krok..

Budete mi moc chybět..mám vás všechny moc ráda..a páníčkovi posílám veliké oblíznutí...

              

 s láskou a navždy vaše VIKČA

 

DENIS Diamond and Pearls

* 25.6.2001 - + 15.11.2013

 

 

Moje milá Denisko,

chtěl bych ti moc poděkovat za krásný čas, který jsem s Tebou prožil. Od narození až po můj nevyhnutelný odchod tam, kde nejsou paničky, výstavní kruhy...potlesk..ani postel, ve které jsem s Tebou tak rád spal.

Všechny tyhle krásný vzpomínky tady ale zůstávají, nikdy nám je nikdo nevezme...já musel odejít..za Kasíkem...

 

Budeme tě ale i nadále hlídat, kontrolovat každý tvůj krok tak, jak jsme to dělali, když jsme byli všichni pohromadě..

Mám tě moc rád...

              

 s láskou a navždy jen Tvůj DENÍSEK

 

DENÝSEK

* 2008  -  + 6.1.2013

 

Milý Denýsku,

byl jsi s námi v lidském světě 14, 5 roku! Dost dlouhá doba na to, abych si nyní zvykala tě nevidět, nehladit, rozloučit se! Okamžik, kterého se každý majitel pejska tolik bojí, ale bohužel zaklepal i na naše dveře a ty jsi musel odejít..odejít tam nahoru, kde vy pejskové nyní spokojeně skotačíte. Chtěla bych ti moc poděkovat za všechny ty roky, kdy jsi mi dělal jen samou radost a celé mé srdíčko zaplňoval upřímnou láskou.

 

 Nyní je mé srdíčko bolavé a prázdné, ale i přes tu obrovskou bolest vím, že zůstaneme navždy spojeni a naše vzpomínky nám nikdo nikdy nevezme.

Nikdy na Tebe nezapomeneme a vzpomínáme na Tebe s velkou láskou !

 

 

 

 s láskou Zdenička

 

 

 

 

 

 

 

 

CASANOVA MARCO BOHEMICA

* 5.5.1997 - + 11.7.2011

 

Můj Kasíku,

byl jsi výjimečný a jedinečný! Takového psa jako jsi byl Ty má člověk jen jednou za život. A já měla tu čest mít Tebe! Naučil jsi nás spoustu věcí, které tady po Tobě zůstávají, stejně tak jako bolest z Tvého odchodu. Ale i přes tu obrovskou bolest vím, že zůstaneme navždy spojeni a naše vzpomínky nám nikdo nikdy nevezme. Nikdy na Tebe nezapomeneme a vzpomínáme na Tebe s velkou úctou !

 

 

 

 

 s láskou Denisa a Milena 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KELLY

* 9.3.1997 - + 19.1.2010

 

Moje milá Kelly,

strašně jsem se bála chvilky, kdy Ti tady na této stránce budu psát slova díků....ale znala jsi mě natolik dobře, že slova nejsou třeba.

Byla jsi můj první pudl, náš svatební dar...pamatuješ? Donesli tě na radnici v košíku s obrovskou mašlí a já dělala naprosto překvapenou. Pepa šel do kolen a já na to: "To je naše malá Kelly!" Tím jsem hned proflákla to, že o tobě vlastně dávno vím...

Prožila jsi s námi obrovský kus života, byla svědkem narození Kristýnky, stěhování...prostě člen rodiny.

A na poslední cestě autem jsi věděla co nastane...Tvé oči mi děkovali, že jsem s Tebou...brala jsem to jako svou povinnost tam být...vždycky jsem byla u všeho s tebou, stejně tak, jako ty se mnou...ale srdce mi pukalo bolestí...a puká stále...

Nejsi tady fyzicky, ale cítím tě každým kouskem...pod tvou židli i nadále dávám každý den oblíbený piškot, tak jak jsi to měla ráda. Jacqui číhá a pak nenápadně sebere...je zmatená z toho, že ti to vlastně vzala a není Tebou potrestaná. Hledá tě, nosí míček a pískací prasátko a pak přijde za mnou a zmateně kouká.

 

Milovala jsi koukání z okna, také jsme ti říkali KELIŠOVÁ...věděla jsi co se kde šustlo...tvoje deka je i nadále na okně...tvoje miska i nadále na stejném místě, ty nadále a navždy v mém srdíčku...a tvůj míček a uzlík jsou pořád jen tvoje...

 

A ještě jedna věc...někteří chovatelé a majitelé milují své mazlíky podle dlouhého rodokmenu, titulů, úspěchů...Ty jsi neměla ani rodokmen, ani tituly, ani úspěchy...ale žádný z nich se Ti nikdy a ničím nemůže vyrovnat - páč Ty jsi byla, jsi a stále budeš moje první a jedinečná..

s láskou a navždy jen Tvoje Vlasta a všichni z WaB

 

 

 

 

BIANCA - beruška, sluníčko - panenka z Boskovic

* 27.12.1998 - + 18.11.2009

„Říkalas mi sluníčko, moje milá paničko.

Z nebíčka se dívám a písničku ti zpívám.“

 

„Vím, že tobě zrovna do zpěvu není, ale moji noví kamarádi zde v nebíčku říkali, že nemáš plakat, to bych si nemohla hrát. Vzpomínáš na ty naše bezva hry? Třeba se šklubanem? Vím, žes mě stejně vždycky nechala vyhrát. Nebo s balonkem? Moc se mi líbilo, když jsi mi tleskala. A to naše mazlení a hlazení...

Škoda, žes nebyla moje první panička, stihly bychom toho trochu víc. Ale i tak za těch 9 let to bylo výletů, našlapaných kilometrů.Ty ses o mě vždycky bála, abych se neztratila, ale já si tě dobře hlídala. Zvláště, když jsi mě brávala s sebou za těmi velkými kluky do útulku. Náhodou, vždycky jsem jim stačila, copak to bylo pro mě 5 nebo 6 km!

Přiznám se ti, že jsem byla docela naštvaná, když jsi přivezla domů z útulku toho kluka Punťu. Ale když jsem zjistila, že má zlomenou nožičku v pánvi, tak jsem ho pustila i k sobě do pelíšku. A když jsi mu pak našla novou paničku, tak jsem byla ráda  že už tě mám zase jenom pro sebe.

A s těmi ostatními kluky, třeba s Alanem, Gerem, Jonášem.. to byla sranda! Cosi na mě zkoušeli, já na ně vycenila zuby a byl pokoj. Bylo mi moc dobře u nás doma a vůbec nebylo jednoduché od vás všech, kteří jste mě měli rádi odejít. Ale  přišel můj čas.

Ty jsi mě držela v náručí, tiskla a šeptala, že jsem tvoje sluníčko, že jsi se mnou a že už mě nic nebude bolet. Byla jsi statečná, neplakala jsi...A  ani teď neplač! Sluníčko opět vyjde!

 „Paničko,ty moje zlato

já se budu těšit na to,

až se znovu shledáme

pacinky si podáme“.

 

s láskou a navždy jen Tvoje Bianca

 

 

ARCHIBALD Diamond and Pearls

* 27.2.1997 - + 26.10.2009

 

 

 
 

HECTOR MARCO BOHEMICA

* 18.4.2005 - + 1.10.2009

 

Na tuhle výstavu jsem musel odjet poprvé úplně sám..

Bez mojí paničky a bez mých kamarádek, které všechny moc miluju..

Smutno mi tady bylo fakt jenom chviličku, ale pak jsem tady našel super kamarády.

A až mi bude smutno, pošlu vám všem tady odtud nefalšovanou velkou pusu.

Takovou, jakou jsem uměl dávat jenom já....

váš Kelvinek

RENDA

* 18.8.2003 - + 24.4.2009

Narodil jsem se 1.8.2003. Původně jsem jako pudlí štěňátko byl v rodině paničky Alenky. Měla mě moc ráda, byl jsem její chlapeček. Ale za 2 roky musela do nemocnice a já šel do rodiny k Marušce. Dost jsem se divil kde to jsem, ale byli na mě všichni hodní a mě se tam začalo i líbit. Proč také ne, panička mě milovala celým srdcem a já jsem si ji hned dokázal omotat pěkně kolem tlapky.

Byl jsem pro změnu její Láska-Láska-sedmikráska.Rozloučil jsem se tedy s Alenkou a zabydlel se v nové rodině a skamarádil se s novými pejsky. Moc rád jsem chodil na procházky a někdy jel s pánem na ryby.

Jednou jsem žbluňkl i do rybníku a pán mě vytáhl ven podběrákem - jako kapra o:-) Také jsme rád jezdil vlakem k babičce, ale časem to pro mě na nádraží bylo daleko. Pan doktor říkal, že mám nemocné srdíčko, ale to mi vůbec nebránilo v tom, využít příležitost a proběhnout se -Jako vítr!!

Panička to nerada viděla, ale já nedbal, aspoň na chvíli běžet si své kolečko. Vždy jsem se poslušně vrátil,udýchaný a šťastný. Naposledy jsem si taky takhle běžel až k lesu ještě s jedním pejskem a byl jsem moc šťastný, že se k nám přidala i jedna psí slečna!

Když jsem se vracel, jelo auto a srazilo mě. Nejdříve jsem se strašně lekl..nemohl jsem se zvednout...a pak si už moc nepamatuji. Vezli mě do psí nemocnice a celou dobu jsem byl u paničky v náručí.

Operovali mě, ale zase se mi moc špatně dýchalo. Druhý den 24. dubna jsem cítil, že mé srdíčko už nemá sílu a pak dotlouklo navždy.

 Maruško, moje paničko, vím jak vás můj odchod bolí, ale byl jsem u vás moc šťastný a rád. Poskytli jste mi moc krásný pudlí život, taky to tady všem vyprávím a někteří pejskové mi asi závidí. Vidím jim to na očích...Jsem hrdý, že mohu vyprávět o vaší lásce...a budu si vás tady odtud hezky hlídat.

Hlavně prosím neplačte, protože to já pak musím koukat tam k vám dolů a nemohu si tady hrát...to my tady tak děláme. Pokud se tam dole trápíte, bolí to i nás. Takže žádné slzičky! A až budete mít nového kamaráda, špitni mi to po větru a já na něho přijdu podívat.

 

Pusu a s láskou a navždy Váš Renda...

 

BETTYNKA

* 11.10.2005 - + 2.2.2009

Moje malá Bettynko, dneska nastala pro mého taťku ta nejtěžší chvilka, která mohla. Ale díky Tvé nemoci neměl jinou možnost. Určitě jsi to cítila stejně jako on, protože Tvůj pohled to říkal.

Pamatuji si, jak Tě naši nechtěli.Dala jsem si Tě pod bundu a už jsme si to cestovali do tvého nového domova. Prvotní šok vystřídala něha a láska a já věděla, že tohle je ten správný domov, kam patříš. Nezapomenu na to, jak jsi běžela k misce s jídlem a nadzvedly se Ti zadní nožičky o:-))

Pokaždé když jsem přijela k našim, vykulila jsi oko a čekala, kdy vyndám ten příšerný strojek. Pamatuješ na naše "bitvy" o pacičky? Jejda, ty jsi ale vzdorovala...

A když jsem volala a naši Ti pokaždé řekli: "Hele, volá PSÍ MÁMA!" ňufala jsi radostí a já Tě slyšela na druhém konci telefonu.

Jen Ti chci strašně moc poděkovat, protože jen díky Tobě  můj taťka zvládl to strašně smutné období loňského roku a za to Ti budu do smrti vděčná.

  Tvé místo na vzpomínku je tady, ale v srdíčku už budeš navždycky.

 

Bettynko, budeš mi moc chybět......

Tvá psí máma Vlasta

 

 

DANEČEK

 + červen 2008 (16,5 roku)

Letos v červnu nadešel můj okamžik loučení od mé milované paničky. Bylo to velmi těžké,ale už mi bylo 16,5 roku a mé poslání tady skončilo.

Jen bych jí chtěl touto cestou přes pudlí poštu vzkázat, že se mám tady v novém domově opravdu dobře, nic mě nebolí a netrápí.

A taky nechci, aby ona byla smutná...protože pak musím být smutný i já a smutek tady nikdo nezná. Jak bych tady vypadal? Zatahovat sem nějaké nové móresy?

Paničko, takže neplakej, já tě hlídám a hlídat budu.Utíkej rychle pro nějaké nové pudlí miminko a neboj se, protože já mu budu tady odtud napovídat jak se má chovat.

Umíme tady hrát takovou tichou psí poštu, ale tu lidé neslyší.

Mám Tě moc rád...

Tvůj Daneček

 

 

 

 

 

 

 

  zpět na úvod

 
WebZdarma.cz